Jedná se o druhově málo početný rod vytrvalých bylin, jehož většina zástupců roste ve východních částech Spojených států amerických. Po jednom druhu se dále vyskytuje ve východním Středomoří a ve východní Asii. Amsonie se botanicky řadí do čeledi toješťovité (Apocynaceae), která v naší české květeně má jen ojedinělé zastoupení (nejznámější je brčál barvínek – Vinca minor).

Amsonie jsou nižší až středně vzrůstné trvalky, jež svým habitem spíše připomínají menší keříky. Z polodřevnatých oddenků na jaře vyrůstají trsy nevětvených stonků, které jsou hustě porostlé střídavě uspořádanými , celokrajnými listy, vejčitého až téměř jehlicovitého tvaru. Na jaře a začátkem léta se na vrcholcích stonků rozvíjí chocholičnatá květenství , složená z hvězdičkovitých, až 1,5 cm velkých květů. Jejich barva se pohybuje ve světlejších odstínech od nebesky modré až po tmavší levandulově modrou.

Z pohledu dnešní ho využívání zahradních trvalek lze Amsonie pro jejich vlastnosti označit za „moderní trvalky“. Jsou to nenáročné, dlouhověké, škůdců prosté, neagresivně se rozrůstající trvalky, poutající pozornost po celou dobu vegetace. Na jaře na sebe upozorní kovově modrými květy v kontrastu s množstvím sytě zelených listů, které zvláště u širokolistých typů (Amsonia tabernaemontana) přinášejí do výsadeb výrazný texturní prvek, jenž na podzim přechází v překvapivý zlatožlutý barevný akcent.

Amsonie jsou v našich podmínkách zcela mrazuvzdorné a lze je uplatnit jak v klasickém záhonu, tak ve větších výsadbách volně rostoucích trvalek, přičemž nemají velké nároky na půdu a snesou jak sušší (A. hubrichtii), tak vlhčí stanoviště (A. tabernaemontana), na plném slunci nebo světlém polostínu.

Zřejmě nejčastěji pěstovaným druhem je severoamerická A. tabernaemontana, dorůstající výšky okolo 80 cm. V habitu se jedná o poměrně plastický druh, když se můžeme setkat jak s širokolistým, tak úzkolistým typem označovaným jako var. salicifolia. K tomuto druhu patrně náleží i odrůda ‘Blue Ice‘, která dorůstá výšky okolo 40 cm a vyznačuje se u květů amsonií nejtmavším odstínem modré.

Z dalších severoamerických druhů se poměrně často můžeme setkat s A. hubrichtii , s úzkými jehlicovitými listy hustě obrůstajícími stonky, které vytvářejí výrazné až vrbovitě působící trsy . Méně pak se pěstují A. cilliata, která je podobná předchozímu druhu, ale s o něco širšími listy a A. illustris se zářivě zelenými listy.

Jediným evropským zástupcem je A. orientalis, dříve samostatně stojící druh Rhazya orientalis, s tmavě modrými květy a výškou okolo 40 cm.

Amsonie lze množit na jaře výsevem semen nebo za pomocí bylinných řízků v časném létě.