Trvalka sezóny 2019: Baptisia (Baptisie)

Asi 20 druhů baptísií (Baptisia) pochází z prérijních společenstev východních oblastí Severní Ameriky. Do domácího zahradnického a zahrádkářského povědomí se baptísie začaly dostávat zhruba na přelomu tisíciletí. Nicméně stále patří mezi trvalky, které nejsou na zahradách k vidění tak často, jak by si zasloužily. Jde o trsnatě rostoucí rostliny se vzpřímenými či polovzpřímenými stonky, zakončenými nápadnými květenstvími. Jejich hlavní výhodou je značná odolnost suchu a především dlouhověkost. Pokud se jim na zvoleném stanovišti daří, pak jsou na něm schopny vytrvat 15 i více let. Pěstování na zahradě či veřejné zelení není nijak náročné. Jako u většiny rostlin jde zejména o to, vybrat pro ně vhodné místo. Baptísie jsou trvalky na přímé slunce, popř. pouze do velmi mírného přístinu. Ideální je propustná, velmi dobře drenážovaná půda s vysokým podílem hrubšího písku či drobnějšího štěrku. Bez problémů je lze použít i do výsadeb mulčovaných štěrkem. Nevhodné jsou naopak půdy s hodně jílovitou, příliš těžkou a vlhkou, nezáhřevnou půdou. Díky svému velmi nápadnému a exotickému habitu se hodí i jako solitérní prvky v trvalkových záhonech. Jejich ozdobnost je dána především atraktivním, výrazně zbarveným květenstvím, které se objevuje obvykle v druhé polovině května. Ozdobné jsou ale také zralé plody – tmavě hnědé lusky, které rostliny zdobí ve druhé polovině léta.
Oproti dlouhověkosti a spolehlivé vytrvalosti baptísií ale stojí jedna nevýhoda… Jde totiž o trvalky tak trochu „pomalé“, kterým trvá obvykle alespoň 3-4 roky, než po výsadbě vytvoří alespoň trochu reprezentativní trs. Pomalu rostou i při množení a pěstování ve školkách. Pravděpodobně i to je jeden z důvodů, proč jsou zatím nabízeny relativně málo a jejich cena bývá často vyšší, než u druhů a odrůd běžného sortimentu.

Poměrně dlouho dobu byly dostupné pouze botanické druhy. Šlo zejména o baptísii jižní (B. australis) s jasně modrofialovými květy. Ta dokáže časem vytvořit mohutné trsy, které mohou mít i kolem 1m v průměru. I výška kvetoucích rostlin může dosahovat více jak 100cm. Velmi podobnou, ale nižší je B. minor (B. australis var. minor), ta dorůstá zhruba do 60cm a nakvétající levandulově modrými kvítky. Významným druhem je baptísie bílá (B. alba; syn. B. albescens, B. pendula). Její květy jsou krémově bílé a trsy mají více rozvolněný habitus. Krémově žlutě pak kvete B. bracteata var. leucophaea. Ta tvoří spíše klenuté stonky, dorůstající kolem 1m délky. Výška rostlin bývá 30-40cm. Hezkým, a občas pěstovaným druhem je také B. sphaerocarpa (syn. B. viridis). V kultuře tvoří bohaté trsy s množstvím přímých, jasně žlutých klasovitých květenství. Dorůstá výšky kolem 80-100cm.
V současnosti tvoří stále významnější skupinu pěstovaných baptísií kultivary a kříženci. Jejich počet se utěšeně rozrůstá a rozšiřuje se tak i škála barev květů. Jedním z prvních kultivarů, který byl uveden na trh již v roce 1996 je ´Purple Smoke´( B. alba x B. australis var. aberrans). Je nápadný kouřově modrými květy a tmavými stonky. Dalším byl pak v roce 2002 krémově žlutě kvetoucí ´Carolina Moonlight´ (B. alba x B. sphaerocarpa) s výrazně vzpřímenými stonky. Novou barvu, resp. dvoubarevné, purpurověhnědavě květy se žlutou kresbou pak v roce 2005 přináší ´Chocolate Chip´. Příkladem další jsou pak ´Blue Wisteria´ a ´Blueberry Sunday´ s modrofialovými květy, ´Caramel´ a ´Cherrie Jubillee´ se žlutohnědými květy, ´Dutch Chocolate´s tmavě hnědými květy, ´Lemon Merinque´ s citrónově žlutými květy nebo ´Solar Flare´ s jasně žlutými květy. A jejich počet se bude určitě zdárně rozšiřovat.
Botanické druhy baptísii je možné množit výsevem semen. Ty nejlépe vzcházejí, pokud je výsev proveden hned po uzrání osiva popř. i během zimy a výsevy se nechají stratifikovat. U kultivarů přichází v úvahu dělení trsů velmi časně na jaře (těsně před rašením) a vyzkoušet lze i množení stonkovými řízky na přelomu jara a léta, dokud jsou ještě stonky měkké. U dělení trsů je ale nutné mít na paměti to, že jde o operaci docela náročnou a že namnožené rostliny se z tohoto zásahu obvykle minimálně jednu sezónu vzpamatovávají.
Historicky se druh B. australis využíval i k barvení látek na modro. Toto použití se přeneslo i do anglického pojmenování této rostliny, a to jako Wild False Indigo, tedy ´nepravé divoké indigo´. Severoameričtí indiáni používali šťávu z kořenů k dezinfikování ran.