Trvalka sezóny
2010 Helenium (záplevák)
Helenium

Trvalka sezóny 2010: Helenium (záplevák)

Zatímco řecké Helios bylo skutečně skvostným základem jména pro slunce milující rod Helenium, čeština si s ním pohrála o poznání méně vzletně. Jméno záplevák není pro perenu takového formátu vůbec správnou vizitkou. Dokonce není ani pravdivou, protože rozhodně nejde o nějaké zapomenutí hodné bejlí. Žádný plevel to prostě není, ba naopak. Je to kouzelný posel krásných teplých barev od žluté, přes cihlové, oranžové, rudé až hnědavé tóny. Sám malíř léta osobně.

Ve skutečnosti jde o perenu v kultuře velmi starou, která byla dovezena ze Severní Ameriky do Evropy již v roce 1729 a koncem 19. století již bylo v oběhu několik botanických druhů a jejich forem. První americké selekce vznikly začátkem 20. století a po 1. světové válce byly již dostupné i u nás. Mezi světovými válkami zdejší školky nabízely nejméně 16 různých druhů. Klíčový moment ale nastal v Holandsku v roce 1930, kdy Mia Ruys přichází s ´Moerheim Beauty´, kultivarem s cihlově šarlatovým květem a nepřekonatelně dlouhým kvetením. Skutečný posun o řád výše znamenala ovšem šlechtitelská práce, kterou na rodu Helenium vykonal v Německu Karl Foerster během 40. až 60. let. Následovala léta jistého útlumu a dnes se dostává Helenium opět do hledáčku šlechtitelů. Severoamerická květena pozdního léta se začíná obecně těšit veliké popularitě a tak ani zápleváky neunikly pozornosti. Novinky se objevují zejména coby staré známé barevné variace v nižším provedení. Vedle zmíněné ´Moerheim Beauty´, se mezi nejpozoruhodnější řadí dále velkokvětý ´Sahin´s Early Flowerer´ , žíhaný ´Waltraut´ nebo dvoubarevný ´Königstiger´. U řady variet je běžné, že mění v průběhu kvetení výrazně barvu.



Jaký je záplevák jako rostlina?

Většina kultivarů je odvozených od H. autumnale a H. flexuosum. Méně bežné jsou pak H. bigelovii a H.hoopesii. Obvykle jde o trsnaté trvalky 60 až 150cm vysoké, které kvetou celé léto desítkami květů a nasazují stále nové až do podzimu. Lákají mnohý hmyz, zejména včely, čmeláky a motýly. Jako rostlina je velmi dlouhověká.

Kde se mu daří?

Záplevák vyžaduje slunnou polohu i když uspokojivě snáší i řídký stín. Obecně roste v běžné zahradní půdě s občasnou zálivkou. Dokáže velice ocenit kvalitní výživu zejména v prvním roce po výsadbě. Letní přísušek se může velice negativně podepsat na prodlužovacím růstu a následně i násadě květů, jejich velikosti. Dospělé rostliny nabízí možnost zaštípnout část výhonů a prodloužit tak dobu kvetení. Snadno je také přesadíme či rozmnožíme dělením v předjaří nebo i nouzově v červnu při seříznutí trsu. Chorobami obvykle netrpí, pouze mladé listy jsou napadány plži.

Zápleváky dobře vynikají s dalšími vysokými trvalkami v záhonech s letním až podzimním kvetením. Zpestřují dobu prázdnin a hodí se dobře i k řezu. Jejich výška brání uplatňují plevelů a dobře se zapojují s ostatními. Trsy jsou sice rozrůstavé a spotřebují v krátkém čase docela dost místa, ale dají se zvládnout. Spontánní semenáče se občas vyskytují, ale rozhodně neopouští zahrady vítězným pochodem do okolní krajiny. Pokud utlačují některé druhy v okolí, lze je snadno omezit odrytím části trsů. První květy ranných odrůd se potkávají již s denivkami a pokračují s třapatkovkami, plamenkami a zavinutkami až do podzimních aster. Díky pěkným semeníkům na pevných stoncích s nimi lze počítat i pro pozdní efekt s vysokými trávami.

Záplevák který nezaplevelí. Prostě kytka pro radost a letní barvy.



Aktuální akce